Urbexové focení s Doubí

Ohromný bytový dům na adrese Opuštěná 4 patří k nejpůsobivějším opuštěným stavbám v Brně.

Svojí členitostí se tento předposlední mohykán dnes již prakticky zmizelé čtvrti podobá stínadelskému Kocouřímu hrádku - nedobytnému slepenci, ve kterém bydlel tajemný Cizinec.

Když má člověk štěstí, může tu kromě holubů, koček a bezdomovců natrefit také na krásnou Doubravku, která sem přišla na „záchranný průzkum“ spojený s focením a dokumentací.

Letopočet na nařízení chybí, tipujeme však, že se jedná o období kolem roku 2012.

Nešťastní obyvatelé domu, kterým skutečný domov chybí, zahradili některé vstupy materiálem, který je má ochránit před nezvanými návštěvami.

Začínáme proto od kotelny. Ústrojí kotle se zdá být víceméně v pořádku, industriální krása se na snímku snoubí s tou na výsost lidskou.

Nezapomeň zhasnout!

Hromada injekčních stříkaček není svědectvím o drsné párty feťáků, ale pozůstatkem skladu léčiv. Stříkačky jsou nepoužité a čisté, stačí si jen vybrat…

Když přijde holub o život i peří na krku, vypadá skoro jako sup.

Stoupáme výše okolo podivných výtvorů brněnských rádobyumělců.

Léto se natahuje ke svému vrcholu, lehké šaty a elegantní klobouk z Čápovy šatny se do opuštěné budovy takřka dokonale hodí.

Troufám si tvrdit, že hezčí pohled se skrze tohle okno ještě nikdy nenaskytl.

Tak co si dnes dáte?

V některých místnostech se ovšem musely dít strašidelné věci. Tahle nám připomíná scénu z odporně proslulého filmu My děti ze stanice ZOO.

Nejvyšší patro je tvořené zvláštní půdní vestavbou, připomínající trošku gondolu vzducholodi.

Dominantou opuštěného domu jsou zaklenutá dělená okna s výhledem na slunný jih.

Kdo ví, co se odehrává v Doubravčině mysli při pohledu na nedaleké dolní nádraží a prostou osobu fotografa?

Barvy června 2019 nad pomalu vyhasínajícím jižním Brnem.

Část průzkumu jsme strávili také focením inscenovaných fotek se zbraní v ruce.

Ze samotné půdy je vidět přímo na Petrov. Jednou zde budou luxusní apartmány.

Nejzajímavější skvosty ovšem ukrývá půda Kocouřího hrádku, obývaná pouze holuby a příležitostnými čichači toluenu.

Výhledy na Brno přes střešní tašky zčernalé ještě od kouře z kotlů parních lokomotiv, jež posunovaly na nedalekém hlavním nádraží.

Neúprosný boj o místo staré a krásné domy prohrávají proti přesile bizarních budov z betonu a skla.

Petrov na to usmířeně shlíží pod mračnou oblohou.

Jako ledoborec, který vjel do původní pavlačové zástavby a rozlámal ji na kusy, se jeví komerční centrum Trinity.

Objevování pokladů začíná časopisem Československá doprava z roku 1958.

Tehdejší ČSD se nebály ani srovnání s kapitalistickými železničními správami.

Opouštíme Opuštěnou kolem větracího sloupku s neumělým pokusem o lokální poezii.

Pod Briesovou sladovnou v Husovicích se rozkládají nižší tovární haly, snad původně náležející ke sladovnikému provozu a později účelově změněné na strojírnu, která byla součástí protibřežního areálu Zbrojovky.

Když Doubravka zatančí na prohnilém ponku, člověku se tají dech.

Dávno vyschlé barvy na textil naznačují, že to možná nebyla (pouze) strojní výroba, co se odehrávalo v přízemních továrních halách. Bude nám ještě zapotřebí hlubšího studia pramenů.

V nejmenší z hlas se skrývají kousky starobylého nábytku stejně jako nevyužitý stavební materiál. Doubi se věnuje důkladnému průzkumu.

Střechy větších hal vzaly za své jako první. Teď už to ovšem půjde rychle.

Přesunujeme se na Tomkovo náměstí. Stavbě mimoúrovňové křižovatky a nadjezdu nad seřaďovacím nádražím tu budou muset ustoupit čtyři krásné prvorepublikové domky.

Přišli jsme se s nimi rozloučit.

A vystrojit jim symbolický pohřeb v kubánském stylu.

Sbohem krásné stavby, na shledanou Doubravko!

Související články:
	Článek: Focení s Doubravkou na Rumišti 8. 7. 2019		Článek: Sváteční urbex s Doubi a ¥em 8. 5. 2019